Jízda králů
JÍZDA KRÁLŮ
Od čajové vzpomínky s M. a I. mi vytanula na mysl další, s M. v hlavní roli.
M., snad odpustíš, ale to prostě musím J.
V roce 1994 jsme jely s výpravou z rodné vísky na XII. Všesokolský slet do Prahy. Bylo nás tam deset a o našich zážitcích by se dala napsat kniha. Událo se tam toho fakt hodně, ale jeden zážitek asi nikdy nezapomenu.
Vracely jsme se po nějaké zkoušce ze Strahova, unavené, vyčerpané (tehdy byla tropická vedra). Celou výpravu vedla M. – z nás suverénně nejvyšší, nejštíhlejší a nejkudrnatější. Šly jsme kolem nějakého parku, kde se připravovala Jízda králů, taková, jaká je známá z Vlčnova.
Švarný jinoch, sedící na koni, spatřiv M., povstal (stále na tom koni), vyplivl růži z úst a zvolal „Ojojoj, děvče k pomilování!“
Jenže to neměl dělat, M., unavená, vyčerpaná, naštvaná, se na něj podívala a houkla: „Já ti jednu fláknu!“
A i tato drobná epizodka měla další dohru.
Druhý den jsme čekaly na metro, Sokol kam ses podíval, všude jen dresy a kužely a kroužky a další cvičební náčiní, myslím že i metro posílilo, aby ten nápor zvládlo. A na jedné stěně v metru plakát a tam pozvánka na „Jízdu králů“. M.upřela na plakát svůj pohled a pak, před zraky i sluchy šokovaných cvičenců, ukázala prstem na plakát a zařvala: „To je on! To je ten, co mě chtěl včera znásilnit!“